Defilé za 11. listopad

Marš standart na koženém pásu,
moc těžké kroky, trubky, řev –
defilé vzpomínek i hlasů,
blokáda ulic, slzy zpěv.

Mezi tou vřavou tažní ptáci
zmoženi cestou z domova.
Když teskný pohled oko ztrácí,
z větru si slzu uková.

Pak přijde baret v staré černi,
se stopou slávy v hlasu svém,
vyprávět všem, kdož jsou mu věrní,
verše zmizelých kaváren.

Martin i se svým bílým ořem
jsou milou zprávou zdaleka.
Vlajka se nese lidským mořem
a trubka smutně haleká.

Dav při proslovu mírně dřímá
a když starosta zavolá,
jdou připít jednou sklenkou vína
na nos dobráka de Gaulla.

Tak defilé je rozpuštěno,
Kir následuje často pád.
Mně bylo truchlit dovoleno
za jedenáctý listopad.