Za závěsem
sama
rozháním řasama mlhu
a slzy kanou
do bláta pod nohama
Třpytivé hvězdy pozbyly lesku
zítřky ztratily lásku
v neobjetí a nepochopení
pro dceru
Řasama rozháním smutek
a slzy kanou na okno
s krvavým otiskem ruky
naznačujícím zamávání
na rozloučenou
Dech se tiší
a vnitřní síla
se nebezpečně pohupuje na vlásku
když nenávist v sebe
a všechno mě obklopila
hlavně v čas
který nic nezmění
Ach ten čas... když nemá, letí... když má, stojí... Velmi přemýšlivé dílko, psáno s upřímností, jistou vřelostí. Moc se mi líbí, děkuju za to suprové počteníčko. ST!
27.11.2010 13:45:00 | NikitaNikaT.