Chci spát

Toužíš zavřít víčka,
která ti padají únavou.
Vždy je znovu otevřeš,
při vzpomínce na jeho hlas.
Tvář, kterou nesdílel sám…

Má mysl se toulavě loudá,
tam kde vzpomínky začali.
Tam tvé místo bude vždy.
To místo je teď bolestné…

Zanechal jsi všude, svůj úsměv,
který je nezapomenutelný.
Tvou vůni cítím stále vedle sebe.
Tvůj hlas mi stále zní jako zpěv sirén…

A já se snažím uložit do hlubokého
spánku a snít.
A nevnímat jak se mám se vším smířit,
že už nikdy víckrát nepřejdeš práh.
Déšť stéká po rámu okna,
s mými slzy se mísí v bouři…

Můj křik se ozývá,
ve větru bouře.
Slyšíš můj hlas?
Slyšíš můj Nářek? Bolest? Pláč? Strach?
Vidíš mou samotu? Utrpení?
Slyšíš můj hlas, který žádá
Který žádal…
... Jen!

Spát.
Snažím se zapomenout!
Vzpírám se té bolesti! Vidíš to?!
I přes myšlenku…
Skutečnosti, že svůj práh nikdy…
Víckrát…
… Nepřejdeš!

Vzala nám tě záře…
Světla, která rozhodla bez nás…
… Za tebe

Jen jednu chybu to má
stále má Tvou…
… Tvář!