Medvídek

Medídek usnul sladce,
v pelíšku teď dřímá,
srdce své držíc v pracce,
z nosu mu teče rýma.

V puse kytku zvadlou
křečovitě svírá,
usmívá se nad mdlou,
které chybí víra.

Z očí tečou slzy,
krev brázdí jeho prsa,
zajde slunce již brzy
a sním spadne ranní rosa.

Amor předmět zpovědí,
krůpěj vody z očí hvězd,
tříští se na hruď medvědí,
jest poslední jeho křest.