V parku ležel na zemi...

V parku ležel na zemi na sněhu
hladovej unavenej pes
lidé vycházeli z toho parku
ale nikdo je nemíjel
po silnicích jezdily auta
já seděl a psal a
každá vtěřina sezení mě ubíjela
nelze vidět ubíjení ale
vteřiny minuty a hodiny sezení
které nic nezmění stejně jako ubíjení
a to mě taky ubíjelo...
chtěl jsem se zvednout jít k tomu
psovi ale nešlo to
tak jsem po chvilce těžkého zápasu
se sebou samým
prohrál
a odešel...
když jsem vycházel z parku
nikdo mě nemíjel...