Píseň Vlkodlačí

Nepotřebuji nikoho a nic...schovaná ve svém stínu.
Přítelkyně samoty....své smutky šeptám vínu.
A topím v něm všechno...lásku,slzy,sebe.
Čas běží a za okny zas temnota dohonila nebe.
Do černé se odívá má křehká,dětská duše..
Vzdálená od světa...jak Země od Venuše.
Mé vlčí já se dere k měsíčnímu svitu..
Dnes zemřou lidské ovečky,co žily v blahobytu.
Ostré zuby a a ještě tisíckrát ostřejší drápy..
Děti zas pláčou a hledají útěchu v náruči táty.
Protože tmou se nese má píseň vlkodlačí..
Všichni vědí,že ke štěstí mi lidské maso stačí.... Prokletá...