HRA

Stojíš uprostřed velkého města,
kam tě dovede každá druhá cesta.
Sám sebe se ptáš: Co bude dál?
Přemýšlíš, jakými kartami jsi hrál.

Ve dvaceti jsi měl eso v rukávu,
občas sis k učení uvařil kávu.
Pak si potkal svou srdcovou dámu,
pomalu jsi opouštěl svou mámu.

Cítil jsi se jako hráč,
přitom jsi se choval jako rváč.
Drze jsi zodpověděl na otázku,
nemohl jsi žít bez erotického obrázku.

Pak jsi začal hrát o všechno,
pouštěl sis bezvýznamné techno.
Vykašlal jsi se na city a vztahy,
byl jsi mladý, nedomýšlel jsi své tahy.

Párkrát jsi ani nešel domů spát,
snažil jsi se o city hrát.
Bez sexu jsi nevydržel ani den,
holky jsi v podstatě střídal jen.

Dnes tu stojíš bez karet, poražený,
nejsi nic, ani trošku vážený.
Školní léta skončila, ty musíš začít žít,
už nemůžeš jen hrát o vše a o výhře snít.

Jednou jsi prohrál a už v sračkách ležíš,
zpátky k mámě domů běžíš.
Nevíš, co dělat, na všechno jsi sral,
o čest, lásku, prachy a kámoše hrál.

Léta prázdnin skončila, cítíš se v depresi,
čekáš, až ta pravá objeví se kdesi.
Už nehraješ o vše, neboť nemáš vysoké karty,
dáváš si pozor na spoluhráče a jejich prolhané rty.

Ztratil jsi iluze, hraješ jak karty jdou,
porážky drásají duši tvou.
Smutně koukáš na protivníky,
naučili tě prohrávat, řekni: Díky!

Bez porážky se žít nedá,
i když tě to v duši deptá.
Hrej dál, o tom vlastně život je,
i se špatnou kartou se, chlapče, bojuje.

Mnohokrát jsi to už chtěl vzdát,
ale tím nic nezískáš, když přestaneš hrát.
Nesmysl je hrát o vše, hraj jen o málo,
i když vítězství nemáš jisté na stálo.

Nepodváděj, to se ti nikd nevyplatí,
každý pak hodně vysoko zaplatí.
Pravidla znáš, protivníkovi se do očí dívej,
z boje nikdy neutíkej.

Stojíš uprostřed velkého města,
kam tě dovede každá druhá cesta.
Pomalu už víš, jak máš hrát dál,
hraj srdcem a bude se tě bát kdejaký pokrový král.