Mlýn

Je to pořád dokola,
všechno v tobě plápolá!
Snažíš se šíleně moc,
Přemýšlíš každičkou noc

Pouhým nádechem ocitneš se v krásné chvíli,
jednou kolo otočí se – a pak všechno zmizí!

Opět padneš na tvrdé dno,
uvnitř tebe to známé chladno,
bodá tě a ty trpíš,
přesto vzdát se nesmíš!

Kola bezmocně převracejí pocity nuzné,
nejistotu chrlí a všechny řeči sporné
potápí tě ke dnu,
kde hledat síly, na to, ať se zvednu?

Tím, že sním,
nic nezměním,
vedu monolog s vědomím,
jak moc si asi dovolím?

Je to pořád dokola,
všechno v tobě plápolá!
Snažíš se šíleně moc,
přemýšlíš každičkou noc
pouhým nádechem ocitneš se v krásné chvíli,
po druhé kolo otočí se – a pak všechno zmizí!

Po druhé však voda zajiskří,
kolo mlýnu zašplouchá,
nával šancí rozsvítí,
okamžik šťastného ducha.

Zvedneš se a naději lapíš,
toužebnou peřejí se obklopíš,
hřejivými plamínky štěstěny,
važ si toho, nejsi jediný,
jsi součástí většiny,
Do kol mlýnů vhozený!

Je to pořád dokola,
Všechno v tobě plápolá!
Snažíš se šíleně moc,
přemýšlíš každičkou noc,
pouhým nádechem ocitneš se v krásné chvíli,
po třetí kolo otočí se – a pak všechno zmizí!

Po třetí si na dosah,
blízko nitra tvých přísah,
natáhneš se a je pozdě,
modli se dál k hvězdě,
ještě není tvůj čas,
projdeš si znovu kolo tras.

Osud vhodil ti kartu mlýn,
jak manželům tkaný baldachýn.
Otáčíš se v rytmu kol,
těžko zdoláš stěn vrchol.

Jednou si dole, šaháš na dno
po druhé nahoře je ti hodno,
po třetí v temnotě mlýna vymrštěn,
osudem svým znečištěn!