150 dní , uteklo...

Hledáme vlastní svébytnost
takový ostrov v kávové lžičce
Někdy je i vločka víc, než úpatí Pamíru
Pár lítskú palmy, co stín vlastní

Přišel Advent, ani jsem jej nepostřehl
Slova běží, když Láska umírá
V léťe jsem Tě hřál, tys byla klíšťátkem
dnes jen sny ve vzpomínkách usínají

Tvé vlasy větrem odnášel večer na břehu přehrady
Tvé kroky řeka v kruzích ukradla
vzpomínám na Šum listí, co si tehdy se slovy na babu hrál
co nám dnes zústalo... když se strach o zítěk vytratil

pár smítek na koberci, vždyť to jen láska umírá...
co nocí místo spánku, s myšlenkami zbyl čas na hraní

nebo snad na milování...

kdo ví?