Nevím, prostě nevím

Tolik nevyřčených slov,
která asi na vždy zůstanou tajemstvím.
Leč pustit je na éteru,
znamená ublížit několika mně blízkým.

Takto sužují myšlenky neblahé jen mne,
to přeci nikomu nevadí, nebo ano?
Cítím, jak se tětiva na luku naneštěstí pne,
otázkou je, kdy povolí a vystřelí…

Dusím se, slova hořká polykám,
však slzami slanými se zalykám.
Tětiva už vypouští svůj šíp,
brzy najde vytoužený cíl.

Již nenesu břímě slov na svých bedrech,
kráčím shrbena po pěšině pryč.
Čeká mě cesta daleká, jenom běda!
Za svoji upřímnost přes záda bič.