protkaní....
protkaní....
bosou nohou
čas z prachu
rozšířená realita
propadla sněhy
změřil jsem rychlost
a směr něhy
a vyšel do bodu
kumulace
kde jedna výtvarnice
maluje příběhy...
nahlédl jsem oknem
do místnosti
vyplněné tapetami
v barvách od světlé mědi
až po temně rudé kovy
zdobené pávy
s rozloženými vějířy ocasů…
minulost je látkou
z níž je utkán čas
proto se také
čas ihned mění
v látku minulosti…
vůně tmavého tabáku
před staletími
vpitá do trámů
najednou ožila
rozprostřela svůj háv
a narůstající ostří stínů
se pozvolna
zmocnilo dvorku...
všimla si
že ji pozoruji
hlavou jí blesklo
vy muži nevíte
co je to síla
a cudně sklopila zrak
jakoby pod tíhou
svých zbraní...
a já
odložil plášť
odpočítal palcem prsty
rozesmál stromy
zaklepal na futro
a vešel k ní...
je to prostě
obdivuhodné
najednou vím
že s tebou jednou objevím
tajemství věčnosti
Má Genesis...
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
moc pěkná báseň ...a komentáře šuměnky a Mbonity jí na úrovni sekundují
21.12.2010 09:18:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Výborné,včetně básnických komentářů těch dvou dam pode mnou.
30.11.2010 14:18:00 | mademoiselle secret
Smetla jsem odložený plášť
A uklidnila stromy rozesmáté
Nad rámem z vůně tabáku
Si dala kafe / asi páté /
A vydechla dým oblaku
Blesklo mi hlavou cosi jako praśť
a se zájmem jsem otočila hlavu
Tam stál muž s prachem na nohou
A jenom díval se /a ani nechtěl kávu /
v mém výtvarnickém pokoji
pod modrou oblohou
se ze své nesíly chtěl zahojit…
30.11.2010 13:38:00 | šuměnka
spřádám klubko nití
v tónech rumělek
když na malíčku usedl mi motýl
a řekl
Ariadno
nesni
vezmi poutnickou hůl
železný boty a jdi
labyrint je hladový ústy bezednými
mini se už nenosí
spíš vysoký kozačky co přitahují
pohled..prý
vřetena jsou přežitky
muž dnes řekne ..jen..chci
a co ty?
usmála jsem se ..odpovědí
to se uvidí..Babočko Admirále...
a život se skrývá za čím..za tím..atd.
30.11.2010 08:54:00 | Mbonita