Podzimní koutek poezie

Nenávratně pryč je i malý střípek léta.

Vzduch je kouřem prosycen..listí hnědne..

podzimní melancholie líbá tvář světa

jehož kůže bledne.

A zas, jako tisíckrát předtím se pohroužíme do svých myšlenek

budeme míjet svoje Já..

pak se v zrcadle vzhlédneme..

Ty prázdné skořápky, o které tolik pečujeme.

a duše chřadnou.

A větry zpívají si..tiše i hlasitě...

,,Daleká....daleká je ještě cesta..

co čeká člověka...

který kráčí ve snách..."