Poselství noci

Ve tmě vše začalo, ve tmě vše končí,
strach, i v ničivých očích,
stříbrem svítí a zuřivě planou.
Ne, vlčí pán nepůjde stranou.

To on ho zvěstuje, to on ho přinese,
Strach tuto noc, všem, těm, srdcem zatřese.
A on už vybíhá, potok přeskočí,
měsíc se skryl, asi něco tuší.
Lesem se dere, skoky dlouhými,
následován, druhy věrnými.

Vše burcuje a tmu probouzí,
nic a nikdo, jeho zlosti nestačí.

Na kraji útesu na chvíli zastaví,
z tlamy vypustí děsivé zavytí.
Ozvou se druhové, daleko v lesích,
a všichni okolo se toho děsí.

Nadechne se a dolů pohlédne.
Čekal už dost, teď, svého dosáhne.
Své tělo napne a dolů skočí.
Volnost větru pocítí, jak letí nocí.

Světýlko v dálce, světýlko poslední,
pro zloděje tam, už nebude svítání.
S lucernou třesoucí, strážní tiše se krčí,
jejich srdce tuší, co žene se nocí.

Zvon ve vesnici nedaleké půlnoc ohlásí,
strážní vylekaně, po zvuku se obrací.
Při pohledu zpět, dech se jim zastaví
Srdcem projede chlad ledový.

Na zem sraženi, bez jediného výkřiku.
Drápy si olízne, už není úniku.
Okolo se rozhlédne, tu chvíli si vychutná,
když do všech spících, děsivý zvuk, jeho vytí se zavrtá.

A druhové dorazili a vytí své připojili,
poté pod vedením pána, proroctví vykonali ...