Třesoucí se lístky příběhu

Lístky sněhu
roztávají na tváři
zimního příběhu…

Vzpomínky
vpíjí se do papíru,
točí se ve víru
kaněk myšlenkového pera.
Jako kamínky
z hvězdného prachu
skládají mapu,
svítící v odlesku šera.
Jako plamen
Prométheových svící
hoří pochodně
dávných dob.
Jako Amen
zní modlitby prosící
o konec povodně
z neexistujících vod.

Pletenec
věčnosti
přerostl
v nekonečnost
a náš ruměnec
z bájných tajností
postavil před námi
další přehrazený most.

A před Cestou
se objevila mlha.