Uvězněna v pozoru

Odvedla jsi moji pozornost
do komnaty tvého světa
jako bezbrannou myšlenku,
která se třásla
po své podstatě
a v pramíncích krve
zaplétal ji žalářník
do červených stužek

. . .

uvězněna spí
o hladu nemluví
mučena v mlčení,
které po hmatu
bodá do konečků
prstů z němých partií,
které se zohavily samy sobě

. .

nebrání se
žalářník se směje
a moje pozornost
vůči světu se ubírá
cestou bez počátku

...do koutů jiných světů...

a uchopit ten okamžik
je stejně zbytečné jako
mluvit do větru
s dřevěným jazykem

.

budiž Ti dopřáno
alespoň žít v pozoru