bez očí a bez hlasu

O čem zpívat bez hlasu,
proč pročítat v proglasu.
S křikem bez jazyka hlásajíc,
že místo očí je jen černo černé nic.

Proč šeptat jemná souvětí,
nač zpívat ukolébavku dítěti.
Na místo očí srdce plesá,
když hlína k tělíčku volně klesá.

O co jde v tom hloupém světě,
proč žít bez očí, bez dítěte.
Jak přežít bez pohledu na tu krásu,
jak přežít bez vískání těch jemných vlásků.

Proč přijít o zrak z rozmarnosti,
nač zakopat ty malé kosti.
Nejsou žádné slabiny, té duše smělé,
nechává tělíčko chladné, opuštěné.

Proto žít bez očí, proto přijít o hlas,
proto nečíst nevinný proglas.
Nevinnost zemřela nešťastnou smrtí,
to proto, na její mohyle, roste rudé kvítí.