Věčnost & Věrnost

na několik způsobů
líbám ústa věčnosti
nechám tělo plakat
v potu zimní vánice
udusím plamen
horké touhy ve varu
a nespálím žádnou věrnost,
která stojí při mně
v obláčku výzvy
lehnout si k ní
a nechat se laskat
jejími slůvky o milování

. . . .

držím s ní
jako s nejlepší dívkou,
kterou chci objímat,
nejlepší v okrádání o čas
kdy platíme rovným dílem
ty společné chvíle
za polibky, kterými stvrzujeme,
že doba lásek
nevisí jen na vlásku
rybářské udice,
ale visí ve vakuu
každého nového dne
asi jako šťastní oběšenci,
kteří toužili po
Moranině doteku
doteku bohyně smrti

. . .

a oni nevisí na krku
svým rodinám
jenom jsou mrtvou vzpomínkou
v těch šťastných očích smrti,
která si pro ně přišla,
když spáchali zlo
v zádumčivý čas
pouličních zločinů

. .

ale co je po
praktické stránce
vůbec věčností,
když se říká,
že žijeme na věčné časy
a umíráme v okamžiku...

...kdy se možná opět
narodíme v jiném těle...

jako někdo jiný
s jiným jménem
a jinou budoucností,
kterou máme vepsanou
v knize, která je naší vizitkou

.

a předčítat z ní nemusíme,
protože ona nás má přečtené
do posledního písmene