Od pramene...

Od pramene mrtvého vše kolem,
prapor listí v betonový sad
proměnil, až zavlály bolem
oči květů z ušlapaných blát.

Mění hlína notu starých písní,
rudé pece červeń rozpálí.
Řada topol brodící se tísní
šišky korun ústa odhalí.

Nevěřil jsem kůrám nikdy hlasu,
jako kluk jich med však míval rád.
Dnes se topím v jejich kadeř vlasů,
špalek v kamnech vidím umírat.

Kruhem lopat brání právo mlýny,
od hladin až k mraku odstavcům.
Nic však naplat!Přibyly jen stíny,
klid vody se líbí neplavcům.

Špic měsíc však stále ještě voní,
slunce s ním jde s vůní do všech let.
Štěstí též,že nozdry zdravých koní
dokáží rozsvítit žilám tep.