Dívka Z Houpačky

Houpající dívka,
Vzpomínajíc na
Své vzpomínky.
Ty vzpomínky neštěstí.
Ani jedna šťastná.
Doufajíc v zázrak,
Že její život bude
Veselejší,ale
Kdo to stihne?


Čas.Její čas je krátký,
Blíží se její konec…
Konec své touhy po lásce,
Rodině,přátelství…


Nebe kráčejíc se…
"Nemrač se na mě přej
mi aspoň ty poslední
den radosti."

Zašeptá do nebe.
Houpajíc sem a tam,
Úsměv na tváři,oči
Od bolestných slz.
Nebe plačící.


"Ahoj."Zazní ji v uších.
Otočí se po hlasu.
Postava…Anděla.
Kluk s bronzovými vlasy,
Černými oči,usmívajíc.

Dívka zastavujíc houpačku.
"Ahoj."Zašeptá.
"Měla by jsi jít domů,
nebo nastydneš."

Dívka zavrtěla hlavou.
"Nemám kam jít."
Rozhoupává více svoji
Houpačku na svém stromě.
"Nemám domov,můj život je
nešťastný."šeptajíc do ticha.

"Tak překrásná dívka a nešťastná?"
Ptající se sametový hlas.
Přikyvujíc.
Houpačka se vznáší víc nahoru
Do zadu a dopředu.Dívka dává do
Svého posledního života všechno
Co v ni zůstalo.Pocit létání.

,,Jak se Jmenuješ?"Ptá se ho.
Bude aspoň znát svého přítele,
I když na minutku.
"Lukas."Odpoví.
,,Katerina."Řekne své jméno.

Její konec se blíží.Ona pociťující
Pocit štěstí.Usměvajíc na posledy.
Houpačka padajíc,dívka s ní.

Chlapec se zamiloval do dívky,
Která věděla že její konec
Se blíží…
Každý den sledujíc dívku,
Přišel pozdě.
Chtěl ji udělat šťastnou,
Místo toho ji zbaběle sledoval
Z dálky a teď trápící se
Nad jejím tělem.