Nejlepší verše

Nejlepší verše nezvládám
já sotva pero pokládám
na papír kodrcavou rukou.

Mé komory když v rytmu stěží tlukou
má mysl otupělá krabicovým vínem
s duší co k jiné utíká
a drží se jí jak světlo se svým stínem

pak s hlavou kdesi v hloubi tmavých oblaků
můj rozum pozbytý všech hloupých rozpaků
říká, že nesmysl je chtít psát verše nejlepší.

Vždyť na světě je mnoho jiných pocitů
jak vyjádřit se přece bez slov skvěle můžu.

Pak touhu tolik psát pak lehce zmůžu
a vyjdu z vrat svých s krásnou náladou
že usmívat se budu na vás, na lidi
já básník co neuměl ty verše nejlepší tak psát.

Vždyť stačí jen se trochu pousmát
a hned je lépe na světě
hned má mě více někdo rád.

Tak díky...

Vám.