Francouzské polibky za španělských nocí

líbání je v kurzu
stálo to černé na bílém
jako příjemný hřích
jako neřest v chrámu páně
z kterého se jeptišky
za nocí podezřele vytrácely,
z klášterů do postelí
což není podivné
kdyby nebyly nahé a osahávané
na místech, o kterých
se na veřejnosti nemluví
prsty muže, který zhřešil

. . .

líbání je v kurzu
pořádá ho nějaká státní organizace
v Paříži, srdeční tepně Francie
beru si volno v práci a odlétám

. . .

v Paříži nás přivítala
delegace krásných lidí
ach, samé ženy
mluvily kouzelnou francoužštinou
jazyky se jim při řeči komíhaly
jako neklidné ocásky vylíhnutých zmijí
nebyly na nás jedovaté
jenom to bylo až moc krásy
na jednom místě

. . .

seznámil jsem se s jednou
Francouzkou,
byla to překladatelka
milostných básní
španělských poémů

. . .

často jezdívala ke svým sousedům
často navštěvovala
Španělsko, vydávala se tam za nocí,
protože v tu pozdní dobu,
jak mi šeptávala do ucha,
jsou kouzla nejmocnější
a Španělé, kteří nežijí
nočním životem ve své zemi,
jako by nebyli připraveni
žít s očima otevřenýma ve tmě

. . .

brávala mě s sebou
a dávala mi lekce
francoužštiny,
já ji zase učil českým slovům

. . .

nejvíce jsme při našem hovoru
užívali slova "pojď se milovat"
a "krásná jako holubice z hedvábí"
což byl obrat, který sebrala
španělským autorům poezie,
ti se na ni ale nezlobili
jak by také mohli

. . .

díky našim polibkům
jsem již žádný kurz
nepotřeboval

. . .

rozhodli jsme se, že se vezmeme
a i když jsme se učili každý
řeč toho druhého,
učit se líbat nebylo třeba

. . .

to je totiž věc,
kterou chápe každý pár

. .

a já konečně pochopil,
že francouzské polibky
jsou nejsladším ovocem,
které není zakázané
ochutnat...