Mimozemšťanka

Mám pocit, že sem nepatřím.
Že se chyba stala.
Mám takové tušení – nebo co já vím.
Že jsem spadla z nebe,
když jsem byla malá.
Tady mi nikdo nerozumí,
nikdo nechápe moje činy.
Často chci tu být někdo jiný.
Víte, tak nějak bez pocitu viny.
Pod nohama bouchají mi miny,
které někdo nastražil
v podobě zlých slov.
Bolesti se nabažil,
vyhrál krutý lov.
Na mimozemšťanku smutnou, osamělou.
Která přátel moc nemá.
A v noci bytem, chodbou potemnělou,
bloudí ztracená, němá.
Pohledem z okna domov hledám,
tiše se ptám, je-li tam.
Oči ke hvězdám s nadějí zvedám,
chci domů. Jenže kam?
Že by snad na jinou planetu?
Pak lístek si seženu, jistě.
A ihned se připravím k odletu.
Snad najdu štěstí na novém místě.
Kde už nebudu všem tak cizí,
kde moje samota navěky zmizí…