Počkám si s radostí

Kytarové struny,
tak trochu výkřiky do noci,
dunící bubny,
a společné toužení po moci.

Rozsvícené lampy,
hvězdná obloha k tomu,
chvění zimou,
dostat se do správného domu.

Pojízdné schodiště,
okolní i tamní zázraky,
všude smetiště,
bývalé tíže náznaky.

Je to tak trochu jiné,
čekat na příjezd popravčích,
snad i trochu slibné,
slyšet milý smích.

Možnost soudného dne,
obléct se do bitvy,
na dohoz kamene,(tiché zakřičení)
vyplnit staré sliby.

Chtít skočit do náruče andělů,
život je plný údělů,
nevzdát se?

Schody pod nohama ujíždí,
skoro závratnou rychlostí,
smrtka kosti ráda drtí,
nač se modlit před smrtí.

Skočit do náruče andělů,
život je plný, plný údělů,
proč se vzdávat?

Na prázdniny v cizí říši,
si počkáme,
s radostí a bez potíží,
se snad dočkáme.

Až schody dojedou na konec...
Snad zazvoní ten správný zvonec...

Až struny zaduní,
a anděly probudí,
počkám si na ten slavný konec,
uslyším bubnů zvonec
a skočím dál, dál a zase dál...!