II (Oceán)

Jsem oceán a obloha je zrcadlo
potřísněný krvavejma střepama našich snů
A déšť stále nepřichází!
Jsem oceán a mám tě ve své moci!
Topíš se uprostřed temně modrýho chaosu
obklopenej černejma řasama lidskýho utrpení
Nikdy nedoplaveš na okraj!
Pohltila tě nekonečnost!
Tvojí jedinou nadějí je plavat dolů ke dnu
možná tam najdeš smrt možná nový život
možná najdeš sebe sama
Jsem oceán a obloha je zrcadlo
vyřezaný z našich emocí
A každej ví že se schyluje k dešti!
Každej ví že moje obejmutí trvá věčně!
Jsi rybka pohlcená vodní masou
v rámci Oceánu jsi bezvýznamnej chuchvalec řas
Sůl se ti vpíjí pod kůži!
Zakusuje se do tvých čerstvých ran!
Tvoje tělo je pohlceno plameny
před kterými marně utíkáš
a spása je v nedohlednu
Jsem oceán a obloha je zrcadlo
ve kterém se odráží mé šílenství
A každým okamžikem se z nebe spustí
krvavej vodopád!
Tvou duši utopím v milionu vodních vírů
kam ani sluneční paprsek nepronikne
Jsi nic! Jsi NIC! Neexistuješ!
Zavři oči a otevři brány vnímání!
Vnímej čas
vnímej ticho
vnímej vnímej VNÍMEJ!
Jsem Oceán a obloha je struhadlo
po kterém přejíždím
svou nekonečnou rukou
a z ran mi tryskají hvězdy
Křičím bolestí & beznadějí
křičím samotou & nekonečností
křičím láskou & touhou
křičím strachem & bláznovstvím
Slyším křičet i tebe
slyším vás všechny
Jsme nic! Jsme NIC! Neexistujeme!
Jsem OCEÁN a obloha je můj protiklad
pouhý odraz Všeho v kaluži
spálím tě na místech
kde bys to nejméně čekal
Až budeš lapat po dechu
pokryju svou hladinu
krutou & smrtící & nekompromisní
ledovou dekou
Tvojí jedinou nadějí je plavat dolů ke dnu
možná tam najdeš smrt možná nový život
možná najdeš sebe sama
Jsem OCEÁN a obloha je nebem i peklem
ukrytým v zrcadlovém rámu
tvoje volání bude zapečetěno
a uloženo do truhly
kterou schovám do temnoty
svého hlubokého nitra
kde jej možná někdy v budoucnu
naleznou nové superformy života
Ztiš se
nejsi tu sám
ačkoliv neexistuješ
...