o nutnosti....

někdy se vydávám
abych zjistil
co se děje tam
kde se mluví nakupuje
prodává a schází se
jindy zas lelkuji
vyčkávám
prodlévám a stávám se
součástí magmatu
tvořeného gesty
pohledy zvukem
prostě jen pomalu kráčím
s rukama za zády
ve směru c
o nikdy není přímý…

jednou nohou po břehu
a druhou v řece
v zemi nikoho
vystaven útokům
obou z nich
nemluvím záhadně
abrakadabra
abych oslnil nezasvěcené
nejsem kynolog
ale pejskař
a místo rafinované virózy
mívám horečku
z obyčejné chřipky...

víte s kým se rád přátelím?
s lepšími než jsem já
protože za to
můžu nést následky...

je většina lidí špatná?
kdo mi na to odpoví
tohle je totiž otázka
která spolehlivě odbourává
každou ideologii o vládnuní
jako plechovka marinády
kterou si vezmu
ze základu pyramidy…

jednotlivec může být dobrý
ale v davu zvlčí
a zrovna tak
v souznění skupiny
se vždy najde někdo
kdo rád utahuje piny…

asi jako západ
nebo východ
divné země
v jedné odměření
racionalismem vědy
a ve druhé zanícení
s oblíbeným koníčkem
náboženství…

pak podle nutnosti
nastávají
kromě vzniků i zániky
kdy každý
kdo by chtěl vládnout
na věky
zaplatí
za své bezpráví …

počátkem bytí
bylo nejspíš
neomezené
a z něj se zrodily
ohně i vody
někdo ven
jiný dovnitř
je to něco víc
než jen rovnováha
zima nebo léto?
ani jedno
ale střídání...

překvapení či meditace
pohnutý nebo klidová
fáze
jako třeba
proměny módy
podle které stoupá či klesá
dámská sukně
jako příliv a odliv
horoucích nebo chladných generací...

když na chvíli zastavíš
mám pro tebe
jeden starý návod
jak si v klidu
užít mihotání
a jak uvidět oblohu
kdy se narodil Ježíšek
nabarvi karton papíru
tmavě modrou
propíchej jehlou
a zakryj mléčnou žárovku
když ji pak rozsvítíš
bude se ti zdát
že jsi v Betlémě
je zima
a z dálky možná uslyšíš
tak jako já
tiché tóny šalmají...