Spi dál

Co tu děláš? Proč, proč jsi ještě neodešla?
Už nemůžeš.
Fouká vítr, bolí tě hlava, padá listí.
Chceš domu...
V příkopě jarních citů koupeš si duši a ucho od džbánu. Spíš. Chtěla bys spát, snít. Klamat se...
Uteč, odejdi, odplaz se, prostě zmis. Nebuď tu.
Umřeš, už brzo.
Padá sních, padá noc, padá hvězda, padáš.
Rozplyň se a nebuď. Buď Éterem, buď esencí, buď duhou, buď vesmírným prachem, buď soucitem.
Nebuď..
Nepatříš sem, tak už jdi, odejdi. Chceš, nemůžeš, toužíš, nesmíš.
Zlomil se paprsek slunečního žáru, praskla mýdlová bublina...
Pod kopyty včel a střepů padáš na kolena, klesáš, hloubš a hloubš, do nekonečně.
Chceš vzbuit? A nebo ještě snít?
Jen spi dál...