ČERVOTOČ
ČERVOTOČ
Zvuk sněhu na úbočí
kde hora sotva začíná
čeká
roubenka skrčená
jen kroky jsou vláčnější
Žije tam duch
starý pes pohřbený
po babičce kolovrat
trnka
strom malý schoulený
Na stole prach
moje fotky zmenšené
do rámků z dětství
prarodiči
strčené
Sedám na postel dědovi
slyším jen paměť
napoví
nespěchej … počkej
však jednou pochopíš
Očima do stropu
poslouchám zvuky
vrzání z podlahy
to vnímám taky
tabák voní výdechem
Červotoč tu byl
jen tvář jsem zapomněl
dírky přibyly
je pořád malý rozmilý
tak jsem ho já viděl
Bude tu stále
dřeva má dost
nebude chroustat
když příjde host
přidělá chodbičky s otvory
Potvory
Šourám se v stopách
stejným krokem děd
po pěšině dolinou
kde najdu díru hliněnou
a v ní božský klid
***
Komentáře (20)
Komentujících (20)
Doporučit
Tisk
Také jsem psala o červotočích-
avšak ta tvá pro bohatý obsah mně nadchla.
Je krásná s tím stínem smutku.
21.12.2010 20:07:00 | s.e.n
Červotoč vzpomínek, chroustá a chroustá... Supermrkev! :o))
21.12.2010 19:04:00 | mírně kousavý králík
...a v ní Božský klid.
Láska a klid, největší Boží dar.ST.
11.12.2010 16:00:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Hezky napsané ST
07.12.2010 09:36:00 | xoxoxo
Hliněná bouda, toť oáza ticha
tam vskutku neuslyšíš chroustat tesaříka :-)
ST
06.12.2010 21:58:00 | Kars
Vyvolala ve mě vzpomínku na starou chalupu na Šumavě. V té chalupě žil bratr mého dědy. Byl sám....takže nic moc.V malém pokojíku v podkroví...jsem měla spát, ale zaručeně si tam chroustal červotoč a ty zvuky mě děsily :-))
Díky za krásnou vzpomínku. ST***
06.12.2010 20:48:00 | Tamara