Zastavení

Vzpomínky měřím v citlivých tónech
v prozrazených touhách a utichlých zvonech
ne! V lampionech které hoří jak den
hoří svou touhou, pláčou ten sen

Země jak derviš se dokola točí
hledám ten pohled, hloubku těch očí
skrze dny valí se poušť, její duny
život, ten mizí jak prastaré runy

vzhdech, kterým hvězdy se temnotě svěřují
ten učím se znát, často ho studuji
mění se herci a mění se kulisy
hra je však stejná - možná už od kdysi

úsměvy jež vrásky nehyzdí, zdobí
myjí mou duši od pýchy a zloby
chci jim být druhem,chci jim být žákem
mé bitevní pole plane vlčím mákem