Jak jsem potkal anděla

Svatozář nad hlavou jí svítí,
v rukou si nesla bledé kvítí.
Je anděl Bolesti, tak moc krásná…
Šedé oči, černé vlasy; je úžasná…
Je zvláštní a velice tajemná…
Přítomnost její je příjemná…

Je smutná, a hodně dlouho se nesmála.
Tvrdá jak krystal, ničeho se nebála…
Anděl pln bolesti a jen já to vím.
Vykouzlit úsměv, to teď úkolem mým.

Smrt nejlepšího přítele viděla,
teď vím, kam se radost poděla.
Pozvedla své bledé ruce,
a skále se roztlouklo srdce.

Taková tedy ona byla,
S bolestí prostě žila.
Ona je anděl utrpení,
bolest je její chleba denní!