Temná (varování)

Omluvte mne má temná paní,
že přicházím bez pozvání.
Do snů se vkrádám , dělám zmatek v duši.
Přicházím z cest kde živý, mrtvým býti musí.

Přicházím za vámi v neodkladnné řeči,
Přicházím ze strachu o vaše bezpečí.
Mám své špicly všude, to sama dobře víte.
Nic přede mnou se neschová, ve snech nic neutajíte.
-
-
Ty můj zloději milý,až příliž moc se lekáš,
vždyť zbytečně se bojíš, když u mě bezmoc čekáš.
vážím si tvých strachů, i tvojí cenné rady,však
co by mohlo ohrožovat mě, dneska a tady?

Vím, že mnohos zažil, a nezůstával stranou,
však kdo by mohl zranit duši potrhanou?
Mě nemůžou již děsit ni démoni, ni běsy,
smrt očekávám s láskou a tančím s tím, co jiné děsí.
-
-
Možná jsem sám tím stínem, co tě zraní
nemusím vždy chodit tmou jen tak beze zbraní.
Zbraň může mít podobu i slova
za myšlenku, či větu, ji můžu třeba schovat.

Smrt není jen nejhorší co může tě potkat
i bolest co nekončí je slabá zbraň co znáš.
Hraju si se slovy jak s ostřím dýky,
bodne když nečekáš a vždy může tě zranit
-
-
Každý někdy jedem prudkým třeba poraní,
a od těch nejbližších vždy nejvíce to bolí,
ať už je to zloděj, nebo vnitřní šeptání,
co přinutí pak oči plýtvat solí.

I kdybys však třeba poranil mne ty a klidně tisíckrát,
i kdybys do srdce mi stokrát vrazil dýku,
já nemám právo ti to vyčítat
jsem smířená a bolest mám už v zvyku.
-
-
Já vím jak dokážu ublížit jen slovy
a věř že nechtěl bych to být.
Ublížil jsem už spoustě lidí
nechtěně a o to víc to pak bolí.
-
-
Já jsem přec z těch, jež už nedovedou žíti,
proto mi s těží můžeš ještě ublížit,
vždyť jsem, kdo vlastní krví tiší mnohý hlad,
tudíž se s lecčím umím vyrovnat.

a i já přece patřím k těm, kteří ublížit mohou
třebas to nebývá též mojí touhou,
i já se kutostí z blízka znám,
proto se bolesti klidně odevzdám.