Balada pro hlodavce

Svět je jen hrozný, temný výklad,
co o něm budeme si říkat.
Nedá se tu v něm vůbec žít,
když nechceš jiným ublížit.

A všichni tu s hladem harpií
v ostatních city zabíjí.
Svět je jen velká černá díra,
kdo chce mít rád, tak ten tu zmírá.

Dřív, než to vůbec připustíš,
je mnohý z nás tu míň než myš.
Na to si musíš prostě zvykat,
za to, že nechceš druhé žvýkat.

Jsi prostě míň než havěť stok
a musíš si hlídat každý krok.
Svět totiž patří lidem záští,
a s každou myškou moc rád praští.

Zde, s vérvou rozpustilých šelem,
si kde kdo pak hraje, s našim tělem.
Držíc nás pevně svými drápky,
sami si žijí život sladký.

Nutí nás strhávat si kůži,
sami se ve vilách svých druží.
Pro ně jsme nic, a oni náš hlas sotva slyší,
však co je fakt víc, uděl zlé krysy, nebo úděl myši?

. . . . .
Já si volím myš.