Psát

Byl čas od psaní si pauzu dát.
A na štěstí si chvíli hrát.
Jenže štěstí odchází.
A pak múza přichází.
Hned zas zpět.
Je můj svět.
Nikdy není nevěrná.
Má společnice důvěrná.
Přítelkyně na horší časy,
když projíždím si prsty vlasy
a nad stolem píšu…

Je čas znovu začít psát.
S rýmy se zas chvíli znát.
Psaní rány hojí,
střepy k sobě spojí.
A i celé životy
vytahuje z nicoty.
Jako ten můj.
Řekne vždy stůj.
Když chci něco vzdát,
nutí mě zas vstát…
Nikdy, nikdy nepřestanu psát…