Jen roztáhnout křídla

Přemýšlela jsem hodně,
o životě a smrti,
ta úzkost ve mě,
ten pocit tolik drtí.

Když nemám pro co žít,
když mé srdce přestává bít,
už se mi nechce za života hnít,
volná už chci navždy být.

Rozpřáhnout ruce a roztáhnout křídla,
však dolů jenom padám,
k nebi bych ráda vzlétla,
ale křídla kamsi zmizela, zřídla,
teď už jen náruč temnoty hledám.

Když květiny začaly uvadat,
a ve váze zbyl jen pouhý květ,
postavila jsem se na okraj, začala padat,
k návratu už není cesty zpět.

Vítr ve vlasech a v celém těle,
brnění a na tváři úsměv,
tichá hudba zní tak skvěle,
úzkost zmizela a s ní i hořký hněv.