Poutník

Dejž to ďábel, poutníče.
Kampak míříš poutníče?

Cesty vedou v čtyři strany
nenajdeš tam žádné panny.
Cesty se ve čtyři dělí
tvou duši však nerozdělí
avšak temná každá z nich.

Pohleď v tu severskou stranu
plnou mrazu sněhu
marně hledáš přízeň něhu
chladný vítr tady duje
led ledavý střep si kuje
a kosti prasknou jako nic.

Pohleď v stranu tu půlnoční,
kde temnota se klene
tam si nikdo nevzpomene,
kterak slunce hřeje hravě,
kde hádě vine se zrádně
a ovoce jedu zakusíš.

A co strana po pravici?
Pach smrti a dus hniloby,
kdo jej uctí, padne v mdloby
bažina hutná chutná maso,
rytířů chrabrých tlí tu na sto,
oči však slepé zůstanou.

A co strana po levici?
Tam slunce prahne v pusté pouště
žhavou září život vypouště
zlaté světlo všeberoucí
úsvit rána dechberoucí
věčnost smrti nekončící.

Dejž to ďábel, poutníče.
Kampak míříš, poutníče?

Kam jen spěchá srdce tvoje?
Ustaň chvíli zde a stoje
pohlédni zpět do všech stran
těch temných krásných hran
neb pátá jen v duši dlí.