zimní

Hladové město natahuje prsty
k šedavých oblakům,
chytá, svírá cípečky -
ale ony znovu a znovu prokluzí, vzdalují se a mizí
zpět,
do výšin.

Dnes večer uvidíš
jak vítr tančí nad zachmuřenou řekou
/cynicky a lehce/

Dnes večer půjdeš spát - na jazyku příchuť sněhu, který ještě nespadl, ještě ne, ještě těžce visí nad zemí..

Dnes večer
tvou hlavu ale plní burácivá hudba plná disharmonie,
nitečky strun se chvějí. nepravidelně, neukázněně.
proplétají a pletou, pletou tě; ztrácíš cit..

Dnes večer nedokážeš pro tu nesmyslnou ne-hudbu ukonejšit své srdce, jenž bude bít v rytmu bázlivé ostražitosti.
napětí ti sevře hrdlo,
ale nestane se nic, nic..
minuty nic padají do temnot,
noc kluše rychle,
rychle, rychleji...

..až tě pak nic obejme, tvé zmučené čekaní..
zaženeš je sklenicí vody.

ale při cestě z postele do kuchyně se po tobě natáhnou prsty prastarých démonských přízraků, které
tě poženou
rychle, rychle, rychleji..
..do víru spánku a nevědomí..
.tvé tělo se přestane neklidně zmítat..
a i vítr ustane v tanci..
.

A tak zmeškáš let

té první

zimní

sněhové vločky...