Láska k muži

Večer, když podzimní krajina usíná
a sluníčko zapadá v dáli
Moc hezky se mi na tebe vzpomíná
když jsme spolu stáli.
koukala jsem na tebe
dívajíc se ti do očí,
pln radostí bez sebe,
snad hlava se mi zatočí.
Ruku v ruce jsme tam tak stáli,
a nikdy se o sebe nebáli.
Byly jsme spolu
a to nám stačilo.
V srdci nosíc věčnou pokoru
všechnu lásku, jen tu naši nic nepředčilo.
Byly jsme jako ty hrdličky,
ty krásné znamení věčné a věrné lásky
v křídlech jako ony, nosily jsme perličky
třpytíc se v nekonečné dálce krásy.
Žijí v mém srdci věčně
a to tak že neskutečně.
Ty jsi mě uměl rozesmát,
kdykoliv jsem smutky své mohla vylíčit
nikdy si mě nenechal jen tak stát,
a dovolil mi se ti k srdci přiblížit.
Byl jsi jako anděl,
co odpouští hříchy mé
vždycky si na mě všechno poznal a věděl..
..věděl že srdce mé je i tvé
vždy zůstaneš v srdci mém ukrytý
a odpouštím ti že jsi odešel
vím že ti to tenkrát připadlo moc složitý,
a chápu tě, jen tenkrát můj hlas oněměl.
První láska k muži
se nedá nikdy zapomenout...
jsou to první zkušenosti, starosti,
vždy se dá na světě vše prominout.
Tak už se nevracej a vzpomeň si na mě,
na vzájemnou, pravou lidskou lásku,
a usměj se na mě ještě jednou pravě,
a neklaď mi prosím žádnou další otázku.
Přítelem jsi byl, přítelem vždy budeš,
ale přežiju, i když tu nebudeš !!!