Co ticho v té nadějí....
jen kousky rozlámaných sklíček
žár co křídla spalují
ze zavřených víček
neproniknutelná stěna
bez jména
mlčící tesknoto
křičící prázdnoto
únavo prokletí
co nesletí
dolu na zem
tak jako sen
co z dali přilétá
jen hlídej své ticho
co padá na břicho
vteřinu svého tušení
co navždy spojení
jen neplatí
V PAVOUČÍ SÍTÍ
Zrození
krajina němé dochvilnosti
slov i prázdných činu
v tvém klínu
naděje se zrodí
tak to chodí
že bloudí
únava čarostřelců
bez kotrmelců
bez souvislostí
co jen se nevznítí
V PAVOUČÍ SÍTÍ.