..trojice svatého zaklínání..
..trojice svatého zaklínání..
Anotace: aneb, i takové mohou být Vánoce / I.část / věnováno především Cecil a Mourkovi
slavilo se tehdy v místě Čarodějná kotlina
pamatuji si to jistě, tady příběh začíná:
V chalupě už vonělo to, o tom žádné debaty
S kocourem jsem přiletěla chvíli něco po pátý
táhla jsem ho na svém hřbetě / zase přibral za rok ten /
celý život lítám světem, silná jsem jak suverén
ovšem táhnout tohle tělo, docela mě znavilo
Těším se na krmi skvělou, na náladu opilou...
Do světnice hrneme se. S babou vřelá objetí
Mourek vonnou růži nese, vytryskne i dojetí
/ baba zas se vyfiknula / Sluší jí to víc než dost!
Já jen svoje škorně zula, i můj háv je šperků prost
Usadím se v křesle měkkém, co u krbu vždycky dlí
zima je mi / to je věkem /. I ti dva už dosedli
A pár frází ústy běží, i pár drbů v úvod řeči
Venku tolik krásně sněží; / baba ještě pořád brečí
opakujíc, jak je ráda, že nás tady zase má
Já si teplem vnadím záda, / scéna téměř dojemná…
Hlad už dává svoje echo. Stůl je prohnut dobrotami
purpura sem voní střechou, baba se tak běsům brání
že si vždycky u komína františky své zapaluje
/ kocouří i moje vina, že jí tohle tolerujem´/
Ťukneme si medovinou, na večeři začal čas
vůně jídel se tak linou, že linii moji spas
nandávám si ode všeho, salát, rybu, řízku kus
kocour zas pokapal běhoun, když naléval sobě džus
z čerstvých plodů exotiky, co jsem babě přinesla
nevěděla, co jsou fíky? / tím má mysl poklesla;
říkám, že ji povytáhnu, za hranice jejích lesů
…pak po další rybě sáhnu, myslíc´ si, co ještě snesu:
ale ouha darmožroutu, kost se příčí v hrdle mém
/ dupla bych, mít svoji botu / nohy mé však studí zem
z úst chrčení místo vanu, oči poulím víc než dost
baba zkouší dát mi ránu, by vylétla bídná kost…
Komentáře (11)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Díky za skvělý zážitek, Tvé kouzlo vyprávění mě vtáhlo, jako bych seděla vedle Tebe u kamen... jste super partička a těším se na další díl. :o)
12.12.2010 22:27:00 | labuť
Teda to je jídla, pití
vichřice se k chatě řítí
hostitelka dojatá
když jí buší na vrata
...
i s tou kostí hostina
na kterou se vzpomíná...
:-)
11.12.2010 19:25:00 | Kapka
To Cecil:
Ha, už se to vysvětlilo, proč píchala mne až v patě
délkou svojí i svou silou, útočila v dechu ztrátě
štičí kost je drsné sousto, přístě sním jen trojobal
do hrdla kořalku ostrou, vichru potom budu král...
11.12.2010 19:19:00 | šuměnka
Večeře je připravena, na mísách mám cukroví,
za chvíli je tu, má milá, v povětří už hlaholí..
s kocourem dorazí jistě, nesmí chybět, řeknu vám,
jsou to oba duše čisté, vždy je ráda zavolám..
pár drobností přidám v chvatu na sváteční tabuli,
a už buší na mou chatu!! A už je mám v pokoji!!
Od Mourka voňavé kvítí, od Vichřice amulet,
Bože, jak je ráda vidím!! Moc se snažím nebulet..
František s purpurou dýše skvostnou vůni sváteční
a uvnitř jedové chýše vládnou chutě taneční..
Však za chvilku rozfoukaná hrne se jak uragán,
aby rychle ochutnala, co vše na stůl nandavám..
Cpe se, jak by hladověla nejméně pár století!!
Sladké, slané, to i ono, zalyká se vzápětí..
Jsem tak šťastná, že jí chutná, ale co to sípání??
Propáníčka, kost má v krku!! Hned tě, milá, zachráním!!
Do zad herda, druhá, třetí, kdepak marnost nad marnost,
tahle jen tak nevyletí, je to štičí, velká kost.. :o(
11.12.2010 18:46:00 | Cecilka
To Květka:
s Tebou kdykoli jamkoli!
a klidně v náručí svém ukážu Ti okolí
a krásy z výšky nebeské tu dole
Jen musíš obléknout se na tenhleten prolet...
11.12.2010 18:29:00 | šuměnka
Napravil to felčar místní,
v ruce držel pinzetu...
Co je ale téměř tristní?:
Druhou chtěl do korzetu... |:-)
11.12.2010 17:03:00 | Špáďa
Baba první pomoc dává
až z ran vzadu bolí záda
nakonec jsi přece ráda
že kost z krku vypustíš
a pořád se nedusíš:))
11.12.2010 16:20:00 | CULIKATÁ