blazen nebo hlupak

Ráno opět jak každý den
slunce svítí na hlupákův byt
a paprsky rozbily mu jeho sen
a vztal do reality které v nadmýře je syt

umyl a oblékl se s myšlenkou,
a pak se smutkem povzdechne si
"naději na úsměv mám velmi tenkou,
když nesnáší mě doma ve vsi"

popřemýšlel a pak řekl
"odejdu, osud a štěstí mě tu nečeká
ale jakou cestou bych se vlekl
a zvládnu to? vždyt pouť je velmi přetěžká"

jeho sny a touhy ho ničily
a přesto mu daly sílu každe ráno vztát
ale rozum a strach říkaly:
neblázni vždyť jsou to jen křídla z vosku
a císařův neviditelný šat

a hlupák vrtal v sobě dál

"kdybych bláznem byl
odhodil bych strach
na cestu bych vyrazil
nepřipouštěl si krach

a kdybych bláznem nebyl?
nehledal bych osud ale práci bych měl
o tu se staral a zítřek bych neviděl
nepotkávaly by mě deprese a jen tak bych si žil
ale já bláznem chci být takovým jaký svět nezažil"

Ale strach se ozve v zápětí
vždyt ve vsi jsi neuspěl
a o světu nemáš ani ponětí
v téhle zkoušce bys neprospěl.

V slzách se mu halí svět
a další sen umřel zas
smutkem uvadl jeho květ
a měl pocit jako by si zlomil vaz.

A tak hlupák jen sní
že udělá rozhodný krok
krok kdy nebude cesty zpět
krok který bude znamenat hlupákův vzlet
krok který udělá z poupěte květ
krok který je pro včelu med
krok který je pro bruslaře led
krok který neudělá ani za tisíc let
protože tohle jsou jen jedny z jeho milionů vět.