..čas na příběhy..

Nazvals´mne Šeherezád,
tak podruhé jí budu v dnešním temném podvečeru
bych podala Ti další z příběhů či rad
halený závojem v tom jedovatě moudrém séru…

Poslyš má slova Ty,
kterému mužnost v žilách kolotá tou nebetyčnou silou
Ty, který pohled snílka, poety
do hlubin rozbouřených vln tak hrdinně vždy noříš
neb pokud Tě mé všeptávání minulo
a obezřetnost v Tobě žádnou nezplodilo
snad dnes Ti opět aspoň na chvíli,
na krátký okamžik, iluze střetu shoří;

Již řecký lékař Ktésias se zmiňoval o tomhle bájném tvoru
Pět století jdem před Kristem zpátečním krokem v čase
A peršané jsou vlastně Ti, kdo zvouce ji jak Mantichoru
na symbol strachu s krutostí pasují v hrůzné kráse;
lví tělo barvy červené, jak krev co v žilách teče
s ocasem plným ostnů těch, co s jedem přátelí se
v ústech tři řady ostrosti snad bez pražádné péče
hlas zvuku píšťal, trubek též, žesťové souhry píseň

Jen lidská hlava dokládá, že i v ní kus i nás samých
Těch stejných dravců žroucích lid, či aspoň kusy jeho
A modré oči dokořán, promlouvají i mámí
z chrámových figur navěky zrádností bezebřehou…

Tak mysl napni stejně, jako příběhu tu trpnou nit
a pověs na ni svoje vlastní viny
Neb kdo chce spřádat citu zase jemný cit
tak na vřeteno nenavlék´ by bičík tvrdých žíní…