Žarlíš, žárlím, žárlíme

Žárlíš, žárlím, žárlíme
a snad raději málo o citech svých mluvíme
- přede všemi, spolu sami.

Často slýchávám ty rady cizí,
co bychom si přiznat měli.
Jen sama sebe se ptám
- jeden druhému nebo vám?

Protože se vyznáváme,
v každém milování
a v každém malicherném trucování.

Říkáme si dnes a denně,
jen ne nahlas a příliš směle,
že máme v sobě více,
než moře v soli.

A kdo studuje jen naší roli,
nepozná vůni nevyřčeného,
nepozná,
jak s láskou žije se
i jak bolí.