Černokněžnické čertění

Katedrály s uzavřenými
měsíci půlnoci
bodají do indigové modři
špičkami svých
honosných kloboučků
. . .
za stěnami zlostně
se černokněžníci ptají
svatých mučitelů
kde mají oni v Zákoně
své místo, když o nich
nikde krátké zmínky není
. . .
čertí se jak rohatí
a práskají dlouhými
jazyky jako ohnivými biči
v závodu vulgarismů,
které jim padají od úst
. . .
svatí na jejich otázky
reagují očima v sloup
a modlitbami v řeči,
kterým černokněžníci
rozumějí jako slepci barvám
. . .
ignorace svatých mučitelů
je vyvádí v nepříčetnost
a co naplat, když házíte
hrachem o stěnu
. . .
stejně se skutálí nazpět
a ať se hněváte sebevíc
stejně vám to jenom
ničí pověst a nervy
. .
a to černokněžníci
neměli zapotřebí,
i když se stěží
museli ovládat
.
v tom oni bůhvíjací
mistři totiž nikdy nebyli...