Zimní královna

Seděla v šatech bílých
Oči ledově modravé
srdce z ní měl jsem svíravé

Zrakem tak ledově palčivým
do hloubky mé se zadívala
a přitom pomalu povídala

Pomalu,mile,ledově chladně
Já jsem zimy královna
jsem krutá ale čarovná

v led změním vše co si přeju
Tvé srdce hřejivé však to mé roztává
Tvůj úsměv mě dostává

Po tváři ji skanula slza
setřel jsem ji jemně z líčka
zajímavá osudu hříčka

Královna bez kousku citu
a na svého milého sladce se usmívá
stala se z ní kráska oslnivá

Láska změnila jí k nepoznání
je z ní úsměvavá diva znenadání

Důkaz že i led láskou roztaje...