Tváře krásných žen

Viděl jsem tváře krásných žen
v ten čas kdy nezářily skvěle
osud můj hrobu podoben
nedal mi radovat se cele.

Vy ženy krásné o svůj stín
zavadit nechcete ni okem
já celý život píval jsem jen blín
teď do hlubin se řítím skokem.

Hlubiny smutku bez dna zapomnění
vrcholy samot cesty vin
nebude to co nebylo a není
jen odvar z blínu krásek stín.

Povadlá krása žen co zazářily
světlem jež tmou se chtělo drát
kam poděly se nešťastné ty víly
zbývá už jenom vzpomínat.

S zadrhlým hrdlem teď půjdeme spolu
údolím stínu smrti vstříc
s řekami slz z převelikého bolu
jež zhasily by světlo voskovic.

Ty svíce do tmy měly zářit
a s nimi tváře krásek světlem plát
však přišel čas kdy třeba oči zavřít
už jenom spát a spát a spát.