Žízeň

ŽÍZEŇ

Žízeň vidíš, když kořen slábne,
když listy schnou a růže chřadne.

Cítíš ji, když na kousku pouště žiješ,
kolem tebe moře slané a ty víš, že nemůžeš, že se nenapiješ.

Když klečíš u studny a vyschlé rty ve vodě svlažit chceš hned,
ale nemůžeš se napít, víš, že je v ní jed.

Jako když bouřlivé vodopády spatří žíznivá karavana,
ale mezi nimi zeje rokle odedávna.

A ty víš, že překročit ji nemůžou, ni přeletět, ani nic víc,
mohou se jen dívat, jak masa vody padá, utíká pryč.

Pochopit ji můžeš, když neuhasitelnou žízeň po citu máš,
ale nikdo ti jej nedaruje, víš, že marně hledáš.

Když smrt na tebe sáhne a ty po štěstí prahneš,
víš, že je to nový začátek, kde konečně pramen najdeš.