Stoletý kámen.

Stoletý kámen sám sebe,
pevnou si pověst zpracoval.
Snad padl sem odněkud z nebe,
jsem vnitřnímu hlasu mu naslouchal.

Síla tvých ramen je z tebe
víc ze všech,co jsem kdy miloval.
Jsem vděčný za ten třpyt z nebe
a za vše co kámen mi daroval.

Síla jho paží ční z víček,
před světlem zlým nikdy nepadne,
pod ním taj skrytý je klíček
od růže,co nikdy nevadne.

Stoletý kámen,věk smrti,
vyrytý na něm je neznámý,
stoletý kámen v prach drtí
se,než smekl pozdrav před námi.

Sílu jho dechu vzalo nebe
zpět,ústy nezralých jeřabin.
Stoletý kámen,prst zebe,
chladu se nikdy as nezbavím.

Půjde-li kdo cestou jeho,
pošlapat zbytek vlas šeď,
váhou choď svou těla něhou.
Nechť zbyde po něm hebká pleť.