IV (Mořská panna & Hlubinný had) (Oceán)

Mořská panna & Hlubinný had

Mořská panna je krásná
nejčistší nevinnost
kouká jí z očí
Kaštanové vlasy
kopírují pohyby
modrozelených vlnek
Oceán hladí její tělo
krystalky soli se rozpouštějí
na odhalených ňadrech
Sluneční paprsky se marně snaží
proniknout oceánskými zdmi
a políbit ji na rty

Které do ticha vypouštějí
prastarou píseň kdysi naučenou
od mladého námořníka
Oceán poslouchá
ta tisíc let stará slova
bolesti & neštěstí
Námořník jenž ji píseň naučil
byl však pouhým smrtelníkem
a podlehl břitvě času
Mořská panna stárne
společně s oceánem
a její tvář nikdy vrásek nepozná

V nejtemnějších vodách
hluboko u mrtvého
oceánského dna
Tam kde čas se zastavil
plazí se gigantický
Hlubinný had
V prázdných očích
leskne se chlad
krutost & nenávist
Z tlamy mu vykukují
jak žihadlo ostré zuby
naplněné smrtonosným jedem

Had připlazil se
k nic netušící panně
a zachtělo se mu krve
Jeden rychlý stisk
a dívce se zatmělo
před očima
Oceán jenž byl jí domovem
stal se i jejím hrobem
a věčným strážcem
A tak mohla láska námořníka
a Mořské panny pokračovat
i po tisícileté odmlce