Volání

V rytmu bubnů, pohybech bez rozmyslu,
svolávám Vás, Strážci Temnoty.
Na hranici bolesti, šílenství, beze smyslu,
požádám Vás, bohové samoty.

Jako první přijď Ty, Bože hromu,
s hrůznými údery strachu, děsu.
Bij zemi tak, ať i já se třesu,
a zaměř síly k jeho domu.


/aby slyšel zvuky puklého srdce/


Druhého svolávám, prokaž svou moc,
Drahý, milý Bože blesků,
a v bílém světle bez odlesků,
vypal mu oči, ať z jeho dne je noc.


/by poznal zkázu slepoty/


Třetím bodcem budeš ty, můj strážce předrahý
Bože dešťů, příbojů a vln
smeť jeho přátele, pro tebe, to je bez námahy,
přijď a mé přání splň!


/ať cítí tíhu kříže samoty/


Nezapomenu, jistě dále si vzpomenu,
na Tebe, Bože ohně, žáru a plamenů,
Spal jeho sny, přání, touhy, sežehni tělo vevnitř i vně
Ať popel zbude ze všech nadějí, pojď splň přání mně!


/aby ucítil hořkým pach bezmoci/


Vzývám Tě, Bože větru, vichru i vánku,
nedopřej mu nikdy více spánku,
Ostrými prsty severních větrů, vryj v tvář jizvy,
Tajfunem odhodíš, sílu přání, boje i výzvy.


/pro pocit kdy nezbývá nic, než pulzující znamení/


Nakonec tancem, tělem i ztrácící se duší,
Prosím Tě, můj Otče, zlo ze všech vyšší,
Démone všech démonů, Satane,
zbav mne lásky a seber mi cit,
abych dále mohla tě ctít.
Ať mohu vyřknout tato slova,
ať mám sílu potvrdit je znova.
Leč vím, že to se nikdy nestane.

/Nenávist, bolest ani jizvy v srdci, v tváři,
nezabijí lásku, cit, který v temnotě pro něj září/