Ó Rusko

Zakřivený úhel pohledu
rozpíná křídla albatrosů,
na nebi se křivě směje
bílý duch měsíčníka
a vrby šeptají slovy
starých ženštin
o nářcích ruských zim

. . .

ruští důstojníci
si podávají pistoli
a opilí se smějí
u ruské rulety,
útrapy války
raději ukončí kulkou,
která nezbloudila
od nepřítele
a pokoří tak věčné sny
z vlastních rukou
v přátelském duchu

. .

večerní písně
jiskří moskevskými ulicemi
a Putin procítěně zpívá
národní hymnu,
vzdává hold
ruským carům a carevnám,
minulým slávám
a budoucím nástupcům
své vlasti bez strasti
se sklenkou dobrého vína,
které se nelepí na rty

.

Ó Rusko,
ó Moskvo, tolika
zimami prochladlá...

...dbej zdraví svého lidu...

a nedej dopustit
aby se umíralo bez tepla

Rusko potřebuje dobré lidi
a všichni, kteří v duši
přechovávají plamínek naděje
dobří jsou...

...i ti, kteří jej ztratili
a nevěří již v žádnou víru

a to platí o každém národu