Bože pomoz mi!

Jak blesk z čistého nebe z ženy stvořil kamennou sochu.
Srdce se proměnilo v kus ledu a pomalu tálo.
Kap, kap, kap…kapka za kapkou vytvořily obrovskou louži.

Krvavé jezero kapek rozprostírá se tu s trochou černého nádechu.
Proč ta žena žila, proč tu tak dlouho byla, co za to tolik stálo?
Snad pro poučení z chyb ji život věčnou krutostí souží.

Teď tu stojí, přihlíží křivdám, hněvu,lásce, smíchu a hovoří v duchu.
Srdce jenž tolik hřálo bolí, bolí a zmrzlo na věky, na stálo.
Na věky jako socha tu bude stát, ale ta žena po smrti prahne a touží.

Bože sešli na zem blesk jenž sežehne mě a spálí!